Sebastian Falconsflight

Jméno: Sebastian

Příjmení: Falconsflight (Všude se představuje pouze jako Sebastian Falcon-připadá mu to drsnější,lepší a snáz zapamatovatelnější)

Rasa: Člověk

Věk: 19

výška: 182 cm

Typ: Válečník

zaměření:
Válečník: Rváč

Výbava: Dýmka(vím, na obrázku má cigaretu ale prostě si tam představte dýmku), váček s tabákem, oblečení(bílá košile, plášť (to je to, co vypadá jako sako),opasek,prsten na levé ruce,náušnice v levém uchu, kožené kalhoty, kožené boty), dýka, tenký, ale pevný řetěz(má ho obmotaný kolem levého ramene), lahev vína u pasu.

Příběh: Sebastianova matka bývala vznešenou šlechtičnou, kterou však její rodiče vydělili poté, co se zamilovala do dvorního mága. Nejdříve vše probíhalo ve stínu vší pozornosti, ale nic se neutají věčně, obzvláště když takto otěhotněla. Tenkrát Sebastianova matka čekala právě jeho. Budoucí otec s matkou se přestěhovali na vesnici, kde začali působit jako pan a paní Falconovi. Idylický život to nebyl, Sebastianův otec se musel smířit s tím, že dny magie již odzvonily, musel se naučit obdělávat půdu, Sebastianova matka se stala profesionální pradlenou, což také nebyla práce jako práce, pro prádlo musela jezdit do města, v potoce vyprala a pak jej musela zase dovést zpátky, čistý zisk byl vlastně jen pár měděných, někdy ani to ne.
Když se narodil Sebastian, vše se mělo změnit. Sebastian měl hodně rychle vyrůst, stát se silným mladým mužem a pomoci otci s prací na poli a nyní i v lese. Vychovávání syna totiž nebyla nijak levná záležitost a tak se Sebastianův otec musel přidat k dřevorubecké skupině.
Sebastian rostl a rostl, ale než-li mohl začít pořádně pracovat, už se na svět měl vydrat další člen rodiny, Jamlamin. Kvůli dalším výdajům si museli jejich rodiče půjčit peníze, aby vůbec uživili oba syny, otec pracoval od slunka do slunka, od nevidím do nevidím, matka mezi praním, přebalováním a krmením nového hladového krku, ještě žehlila, šila, drátovala a také nespala. Oba pracovali až do úmoru a postupem času přišli na to, že ani tímto způsobem nemohou vyjít, nedokázali ani určit, jak dopadnou. Aby splatili dluhy u jednoho, půjčili si u druhého a tak to pokračovalo a pokračovalo, ale nakonec už nebyl nikdo, od koho by si půjčit mohli. Matka Jamlamina a Sebastiana se proto rozhodla, že nejlepším řešením bude, když se znovu setká se svými rodiči, požádá je o odpuštění a také o peníze. Nedopadlo to však tak, jak čekala. Sice čekala spíše, že ji zamítnou, ale poté, co se dozvěděli, že má s tím mágem již druhé dítě, se na svou dceru ještě více rozhněvali.
Najednou přišla rána z čistého nebe, ozvalo se totiž několik obchodníků, od kterých si půjčili předtím. Možná to bylo spiknutí, možná jen náhoda, ale všichni si řekli o své peníze, které jim však již dávno byly zaplaceny. Na námitky Sebastianova otce i matky však odpověděli, že původní půjčka byla zahrnuta pro ně dva a jejich syna, ale že zjistili, že mají syny dva a že než původní půjčku splatili, že tyto syny již měli. Ani jeden z rodičů Jamlamina a Sebastiana nechápal, co je to za důvod, ale obchodníci si vždy najdou cestu, jak z ubohých a chudých vydřít co nejvíce.
Nakonec to skončilo tak, jak to končí vždy - Matku prodali do jednoho ze "zábavních podniků" krásným názvem do bordelu, dům prodali, pozemek také, otec se stal otrokem, Jamlamin a Sebastian měli skončit podle starého zákona jako potrava pro divoká zvířata, byli až příliš mladí na to, aby byli užiteční, proto je vyhodili v lese v domnění, že je nějaký hladový vlk anebo jiná šelma sežere. Bohužel pro ně se to nestalo. Sebastiana a jeho bratra zachránil druid, který v lese přebýval. Vlastně to byl vlk, protože onen druid byl zrovna ve své vlčí formě. Zatímco v Sebastianovi uviděl dobrého bojovníka a hrdinu, v Jamlaminovi viděl svého nástupce a ochránce lesa.
Během toho, co Jamlamin a Sebastian rostli, se z nich skutečně stali synové onoho druida. Z Jamlaminova pohledu určitě, neboť si na rodiče vůbec nevzpomínal, druidovi, Ca'rdovi, ani jinak než otče neříkal. Sebastian si naopak ustanovil cíl-najít a vysvobodit matku a otce a najít ty nepoctivé obchodníky a do jednoho je povraždit nebo prodat do otroctví- udělat jim to, co oni udělaly jeho rodičům. Druid Ca’rd začal vidět v Sebastianovi zrůdu prahnoucí po krvi a odplatě.
Společně se svým bratrem se Sebastian vydal na průzkum starých rozvalin, Ca'rd je varoval, žádal je, aby tam nechodili, že rozvaliny jsou nebezpečné, chlapci však jeho varování nedbali. Společně nalezli katakomby, které pod rozvalinami vedly, a ty také prozkoumali. Narazili však na několik hrůzných objevů - kostlivci, shnilé mrtvoly, krvavé stopy. Ani to je však na pouti nezastavilo. Jamlamin se chtěl vrátit, byl tenkrát ten, kdo měl úctu ke všemu, dokonce i k obyčejnému kameni. I když však chtěl, nedokázal Sebastianovi odporovat. Jak postupovali dál, dostali se až do místnosti s alchymistickou aparaturou, regály s knihami, s' z krve vytvořeným kruhem a dalšími jasně temnými věcmi. Zpátky ale k prvotním událostem. Chlapce na průzkumu překvapil vlastník onoho místa. Nekromancer se ukázal být dost rychlý na to, aby Sebastianovi vytrhl srdce z těla. Když srdce popadl tak jeho občasná schopnost vidět budoucnost při doteku ukázala Nekromancerovi budoucnost. Budoucnost, ve které Sebastian stál na Nekromancerovi a nekromancer byl mrtev. Proto ho nezabil, zatím, ale udělal z něj svého sluhu. Řada byla na Jamlaminovi, u kterého si nekromancer nechal záležet, nejspíše tušil, že jeho duši může zkoušet déle, než-li by kdy mohl u té Sebastianovi. Vzduch naplnil Jamlaminův strach, slzy v očích nad hrůznou ztrátou bratra, snažil se Jamlamin uniknout, jen aby nakonec narazil jen na stěnu. Nekromancer se k němu přiblížil natolik, že mohl cítit ten chlad, chlad již dávno vybledlých kostí. Nejspíš to byl čas, kdy měl zemřít, ale nekromancer se nehodlal spokojit jen s tím, proto odstoupil. Jamlamin nejdříve oproštěn myšlenek na smrt, chtěl pomýšlet na to, že se snad ten nekromancer smiloval, ale krutě se mýlil. Nekromancer chtěl jen nechat Sebastiana, bývalého Jamlaminova bratra, nyní nekromancerova služebníka, odvést tu práci. Sebastian se dobelhal pomalu k Jamlaminovi, Jamlamin se ho však snažil dostat zpátky, mluvil na něj, žádal ho, ale bylo to marné. Sebastian se již pomalu chtěl zakousnout do masa, tak čerstvého a mladého a navíc jeho vlastní krve, Sebastian rozevřel široce svá ústa ještě před tím, než vůbec mohl alespoň odhalit maso. Jamlamin byl omámen, paralyzován strachem, šokem a také domněním, že se mu to jen zdá, ale nebyl to sen. Sebastian už jen roztrhl jeho oblečení a s lačností se zakousl Jamlaminovi do boku, přičemž mu vytrhl pořádný kus masa. Jamlaminovi se zatmělo před očima, již nebyl schopen déle vydržet to trápení a tu bolest, už jenom zahlédl, jak do místnosti vbíhá Ca'rd společně s nějakým sněhobílým stvořením, které bylo podobné lišce a medvědu zároveň, ale mělo také parohy. Nekromancer jen rozhněvaně zařval, když ho zasáhla záře poprvé, už jen stihl pláchnout, zmizel v tom kruhu, kruhu který byl namalován krví. Pláchl však společně se Sebastianovým srdcem. Z Jamlaminova pohledu. Sebastian viděl jak srdce obklopila záře a srdce se začalo vytrácet- druid se ho snažil teleportovat, ale nekromancer se pokusil teleportování přerušit, ale nestihl to a srdce se přeneslo, kdo ví kam. Druid ho ještě stihl předtím obalit ochranným kouzlem, které ho uzavřelo během teleportování do malé dřevené truhle která jde otevřít jenom tím druidem,vlastníkem srdce nebo silným nekromancerem. Ale to Sebastian nevěděl, to mu řekl Druid až později.
Naštěstí pro Jamlamina nebyla rána natolik hluboká, aby ji Ca'rd nedokázal vyléčit. Když se Sebastian probral na nějaké kamenné desce v druidově domě a u něho stál druid a nějaké divné bílé stvoření tak se vylekal, ale ještě víc ho vyděsilo. když se podíval na sebe- uprostřed hrudníku v místě kde míval srdce byla obrovská jizva. Druid mu poté vysvětlil, že se mu pomocí Erutiho mu vrátil rozum a větší část duše. Sebastian se tak stal něco jako zombie, který má vlastní vůli, ale Ca'rd sám nedokázal říct, jestli by svou vůli udržel i tehdy, kdyby nekromancer objevil jeho srdce. Ale mohl říct že ho hledá že strachu že ho jednou Sebastian zabije.
Oba, jak Jamlamin, tak Sebastian, si odnesli své šrámy, které si ponesou dlouho, možná i do smrti. Jamlamin hlavně šrámy na duši, Sebastian hlavně jako již "neživá" bytost. Ca'rd proto od té doby trénink mnohem více zintenzivnil. Jen co dosáhl Sebastian plnoletosti tak začal neustále kouřit z dýmky, začal sebou všude nosit lahev s vínem a začal chodit po bordelech. Na první pohled špína, na pravý pohled hrdina. Tabák do dýmky a víno si kupoval od otrockých společností a vždy když k nějaké přišel tak si prohlédl všechny otroky- doufal že najde otce. Po bordelech chodil ale vždy řekl že se mu žádná nelíbí a šel zase pryč. nic víc. Otce i matku by poznal jednoduše- pamatoval si jejich barvu očí, vlasů i mateřská znaménka. Ani jeho bratrovi neříká, že hledá rodiče. Jeho bratr si o Sebastianovi myslí, že prostě kouří, pije a vymetá bordely. A k tomu Sebastian ani neřekl Jamlaminovi že věděl o všem co se tehdy jak byl ovládán stalo. Věděl, co dělá, viděl všechno, slyšel vše ale nemohl se ovládat. Bál se že by mu to bratr vyčítal i když za to nemohl.

kouzla: neovládá (je sice něco jako zombie ale to je prokletí, nikoliv kouzlo)

Vzhled:

Spoiler:

po domluvě Přijato