Jamlamin Falconsflight

Jméno:
Jamlamin

Příjmení:
Falconsflight

Rasa:
Člověk

Věk:
16 let

Výška:
184 cm

Typ:
Kouzelník

Zaměření:
Druid

Výbava:
Dřevěná ebenová hůl s rudou stužkou (je stejně vysoká jako Jamlaminovo tělo bez hlavy a díky magii stále společně s ním roste - můžete ji vidět na obrázku).
Šedomodré plátěné kalhoty, košile a pásek, hnědá brašna (Obsah: několik léčivých bylinek, několik obvazů, čutora s vodou, magický zápisník - lze do něj psát i bez použití pera, brka nebo jiné pomůcky)

Příběh:
Kdyby se Jamlamin býval narodil o týden dřív, jeho rodina by stále byla, kdyby se býval nenarodil, jeho rodina by ani nebyla ohrožena. Jamlaminova matka bývala vznešenou šlechtičnou, kterou však její rodiče vydělili poté, co se zamilovala do dvorního mága. Nejdříve vše probíhalo ve stínu vší pozornosti, ale nic se neutají věčně, obzvláště, když takto otěhotněla. Tenkrát Jamlaminova matka čekala jeho bratra, Sebastiana. Budoucí otec s matkou se přestěhovali na vesnici, kde začali působit jako pan a paní Falconovi. Idylický život to nebyl, Jamlaminův otec se musel smířit s tím, že dny magie již odzvonily, musel se naučit obdělávat půdu, Jamlaminova matka se stala profesionální pradlenou, což také nebyla práce jako práce, pro prádlo musela jezdit do města, v potoce vyprala a pak jej musela zase dovést zpátky, čistý zisk byl vlastně jen pár měděných, někdy ani to ne.
Když se narodil Jamlaminův bratr, Sebastian, vše se mělo změnit. Sebastian měl hodně rychle vyrůst, stát se silným mladým mužem a pomoci otci s prací na poli a nyní i v lese. Vychovávání syna totiž nebyla nijak levná záležitost a tak se Jamlaminův otec musel přidat k dřevorubecké skupině.
Sebastian rostl a rostl, ale než-li mohl začít pořádně pracovat, už už se na svět měl vydrat další člen rodiny, Jamlamin. Kvůli dalším výdajům si museli jejich rodiče půjčit peníze, aby vůbec uživili oba syny, otec pracoval od slunka do slunka, od nevidím do nevidím, matka mezi praním, přebalováním a krmením nového hladového krku, ještě žehlila, šila, drátovala a také nespala. Oba pracovali až do úmoru a postupem času přišli na to, že ani tímto způsobem nemohou vyjít, nedokázali ani určit, jak dopadnou. Aby splatili dluhy u jednoho, půjčili si u druhého a tak to pokračovalo a pokračovalo, ale nakonec už nebyl nikdo, od koho by si půjčit mohli. Matka Jamlamina a Sebastiana se proto rozhodla, že nejlepším řešením bude, když se znovu setká se svými rodiči, požádá je o odpuštění a také o peníze. Nedopadlo to však tak, jak čekala. Sice čekala spíše, že ji zamítnou, ale poté, co se dozvěděli, že má s tím mágem již druhé dítě, se na svou dceru ještě více rozhněvali.
Najednou přišla rána z čistého nebe, ozvalo se totiž několik obchodníků, od kterých si půjčili předtím. Možná to bylo spiknutí, možná jen náhoda, ale všichni si řekli o své peníze, které jim však již dávno byly zaplaceny. Na námitky Jamlaminova otce i matky však odpověděli, že původní půjčka byla zahrnuta pro ně dva a jejich syna, ale že zjistili, že mají syny dva a že než původní půjčku splatili, že tyto syny již měli. Ani jeden z rodičů Jamlamina a Sebastiana nechápal, co je to za důvod, ale obchodníci si vždy najdou cestu, jak z ubohých a chudých vydřít co nejvíce.
Nakonec to skončilo tak, jak to končí vždy - Matku prodali do jednoho ze "zábavních podniků" krásným názvem do bordelu, dům prodali, pozemek také, otec se stal otrokem, Jamlamin a Sebastian měli skončit podle starého zákona jako potrava pro divoká zvířata, byli až příliš mladí na to, aby byli užiteční, proto je vyhodili v lese v domnění, že je nějaký hladový vlk anebo jiná šelma sežere. Bohužel pro ně se to nestalo. Jamlamina a jeho bratra zachránil druid, který v lese přebýval. Vlastně to byl vlk, protože onen druid byl zrovna ve své vlčí formě. Zatímco v Sebastianovi uviděl dobrého bojovníka, v Jamlaminovi viděl svého nástupce a ochránce lesa.
Během toho, co Jamlamin a Sebastian rostli, se z nich skutečně stali synové onoho druida. Z Jamlaminova pohledu určitě, neboť si na rodiče vůbec nevzpomínal, druidovi, Ca'rdovi, ani jinak než otče neříkal. Jamlamin si však dodnes jednu věc vyčítá, i když za ní vůbec nemůže.
Společně se svým bratrem se Jamlamin vydal na průzkum starých rozvalin, Ca'rd je varoval, žádal je, aby tam nechodili, že rozvaliny jsou nebezpečné, chlapci však jeho varování nedbali. Společně nalezli katakomby, které pod rozvalinami vedly, a ty také prozkoumali. Narazili však na několik hrůzných objevů - kostlivci, shnilé mrtvoly, krvavé stopy. Ani to je však na pouti nezastavilo. Jamlamin se chtěl vrátit, byl tenkrát ten, kdo měl úctu ke všemu, dokonce i k obyčejnému kameni. I když však chtěl, nedokázal bratrovi odporovat. Jak postupovali dál, dostali se až do místnosti s alchymistickou aparaturou, regály s knihami, s' z krve vytvořeným kruhem a dalšími jasně temnými věcmi. Tenkrát se Jamlamin poprvé viděl s duchem lesa, Eruti, bílým liško-medvědem s parohy. Zpátky ale k prvotním událostem. Chlapce na průzkumu překvapil vlastník onoho místa. Nekromancer se ukázal býti dost rychlý na to, aby Sebastianovi vytrhl srdce z těla a učinil z něj svého sluhu v jednom kroku. Řada byla na Jamlaminovi, u kterého si nekromancer nechal záležet, nejspíše tušil, že jeho duši může zkoušet déle, než-li by kdy mohl u té Sebastianovi. Vzduch naplnil Jamlaminův strach, slzy v očích nad hrůznou ztrátou bratra, snažil se Jamlamin uniknout, jen aby nakonec narazil jen na stěnu. Nekromancer se k němu přiblížil natolik, že mohl cítit ten chlad, chlad již dávno vybledlých kostí. Nejspíš to byl čas, kdy měl zemřít, ale nekromancer se nehodlal spokojit jen s tím, proto odstoupil. Jamlamin nejdříve oproštěn myšlenek na smrt, chtěl pomýšlet na to, že se snad ten nekromancer smiloval, ale krutě se mýlil. Nekromancer chtěl jen nechat Sebastiana, bývalého Jamlaminova bratra, nyní nekromancerova služebníka, odvést tu práci. Sebastian se dobelhal pomalu k Jamlaminovi, Jamlamin se ho však snažil dost zpátky, mluvil na něj, žádal ho, ale bylo to marné. Sebastian se již pomalu chtěl zakousnout do masa, tak čerstvého a mladého a navíc jeho vlastní krve, Sebastian rozevřel široce svá ústa ještě před tím, než vůbec mohl alespoň odhalit maso. Jamlamin byl omámen, paralyzován strachem, šokem a také domněním, že se mu to jen zdá, ale nebyl to sen. Sebastian už jen roztrhl jeho oblečení a s lačností se zakousl Jamlaminovi do boku, přičemž mu vytrhl pořádný kus masa. Jamlaminovi se zatmělo před očima, již nebyl schopen déle vydržet to trápení a tu bolest, už jenom zahlédl, jak do místnosti vbíhá Ca'rd společně s nějakým sněhobílým stvořením, které bylo podobné lišce a medvědu zároveň, ale mělo také parohy. Nekromancer jen rozhněvaně zařval, když ho zasáhla záře poprvé, už jen stihl pláchnout, zmizel v tom kruhu, kruhu který byl namalován krví. Pláchl však společně se Sebastianovým srdcem.
Naštěstí pro Jamlamina nebyla rána natolik hluboká, aby ji Ca'rd nedokázal vyléčit. Když jsem Jamlamin probudil, bylo však již 93 dní poté, co se to stalo. Když se probudil, zajímalo ho však jediné - jak je na tom bratr - což mu Ca'rd brzy vysvětlil. Vysvětlil mu, že se mu podařilo za pomoci Erutiho vrátit Sebastianovi rozum a část duše, ale že již nikdy nebude tak "živý", jako býval, protože je z něj již něco mezi mrtvým a živým. Sebastian se tak stal něco jako zombie, který má vlastní vůli, ale Ca'rd sám nedokázal říct, jestli by svou vůli udržel i tehdy, byl-li by ten nekromancer, který mu to udělal, na blízku a pokusil se ho ovládnout.
Oba, jak Jamlamin, tak Sebastian, si odnesli své šrámy, které si ponesou dlouho, možná i do smrti. Jamlamin hlavně šrámy na duši, Sebastian hlavně jako již "neživá" bytost. Ca'rd proto od té doby trénink mnohem více zintenzivnil, zároveň však Jamlamina blíže seznámil s Erutim a uzavřel s ním smlouvu o ochraně. Eruti od té doby Jamlamina neustále doprovází a nespustí jej ani na chvíli z očí.

Kouzla:
Léčení povrchových zranění
obtížnost: 1
popis: vyléčí škrábance, odřeniny a sem tam i nějaký ten zásek.

Léčení hlubokých ran
obtížnost: 2
popis: vyléčí hluboké rány, tepenné krvácení a podobné

Vzhled:

Spoiler: